|
||||||||
|
||||||||
Reforma činnosti a financování ordinace všeobecného praktického lékaře |
||||||||
Petr Honěk, náměstek ředitele pro zdravotní péči, Všeobecná zdravotní pojišťovna | 11. 12. 2017 | ||||||||
O autorovi práce: Autor je náměstek ředitele pro zdravotní péči ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Ve své práci se autor zaměřuje na v současnosti velmi diskutovanou oblast úhrady praktických lékařů. Segment praktických lékařů v posledních letech podstupuje v zahraničí řadu změn, které se týkají zejména posílení a rozšíření kompetencí a v souvislosti s tím i formy úhrady, jež je na činnost (potažmo výsledky) lékaře přímo navázána.
Závěrečná práce autora se věnuje problematice úhradového mechanizmu pro praktické lékaře v České republice a jejím cílem je navrhnout změnu způsobu odměňování. Autor ve své práci hodnotí současnou situaci, rozdíly v prováděných službách praktických lékařů v závislosti na velikosti obce a velikosti praxe lékaře. Dále navrhuje řešení situace ve střednědobém horizontu ve formě posílení výkonové složky úhrady spolu s dalšími motivačními platbami tak, aby se spektrum prováděných léčebných intervencí u praktického lékaře rozšířilo a zkvalitnilo.
V současné době je pro financování všeobecných praktických lékařů (PL) používán systém úhrady tzv. kombinovanou kapitačně výkonovou platbou, kdy větší část zdravotních výkonů je zahrnuta do kapitační platby (paušální částka za registrovaného pojištěnce) a menší část je hrazena formou platby za vykázaný výkon. Vysoký podíl platby ve formě kapitace má dvě hlavní nevýhody – neposkytuje dostatečnou motivaci ke komplexní péči o chronicky nemocného pacienta a plátce nemá přehled o činnosti PL.
V rámci analýzy současného stavu autor provádí komparaci chování PL podle velikosti obce, ve které se ordinace nacházejí, a podle velikosti kmene PL.
Hlavním zjištěním je, že PL v malých obcích žádají méně péče u ambulantních specialistů a u komplementu než ostatní PL a více se o své registrované pacienty starají sami (zřejmě suplují péči méně dostupných ambulantních specialistů, respektive pojištěnci nemohou péči u ambulantních specialistů z důvodu horší dostupnosti čerpat). Ze srovnání dále vyplývá, že chování PL se neliší podle velikosti praxe vyjádřené počtem jednicových pojištěnců.
V zahraničí bylo s cílem motivovat segment PL k vyšší výkonosti, dostupnosti a zároveň atraktivitě pro mladé lékaře často přistoupeno k formě incentivní úhrady „pay-for-performace“, tedy k navázání části úhrady PL na splnění konkrétních parametrů spojených např. s rozšířením poskytování služeb o onkologický screening, paliativní péči, návštěvní službu a odpolední a večerní pohotovost.
Autor práce navrhuje následující změnu v rozsahu a formě úhrady služeb PL ve střednědobém horizontu.
Praxe PL by měla rozšiřovat své kompetence – standardem by se měly stát preventivní prohlídky, testy okultního krvácení do stolice (TOKS), výkony návštěvní služby, výkony drobné chirurgie a péče o stabilizované diabetiky a hypertoniky.
V úhradovém mechanizmu by došlo k posílení výkonové složky a ke zúžení spektra výkonů zahrnutých do kapitační platby. Úhrada by byla podmíněna splněním rozsahu služeb (30 h týdně v 5 dnech) a dále modifikována formou malusů a bonusů:
Ke snížení kapitační platby (malusu) by došlo v případě:
Bonifikováni by byli lékaři za následující činnosti:
Autor dále diskutuje možnosti zavedení změn úhrad do smluvních vztahů pojišťovny a PL – plošnou změnu smluvní politiky vs. nabídku alternativního kontraktu (paralelně se zavedeným typem kontraktu). Z rozboru vyplývá, že za realistickou formu je považován alternativní kontrakt s vyšší výkonovou složkou na úkor kapitační platby. Reforma úhradového mechanizmu by měla probíhat postupně, kdy by do smluvních principů a úhradových dohod byly na základě shody mezi zástupci PL a zdravotních pojišťoven průběžně implementovány jednotlivé prvky navrhovaného modelu.
|
||||||||