|
||||||||
|
||||||||
Management katetrové ablace fibrilace síní |
||||||||
Ondřej Toman, zástupce přednosty pro LPP a primář IKK, FN Brno | 11. 9. 2018 | ||||||||
O autorovi práce: MUDr. Ondřej Toman, Ph.D. je zástupce přednosty pro léčebnu preventivní péče a primář Interní kardiologické kliniky, Fakultní nemocnice Brno
Závěrečná práce MUDr. Ondřeje Tomana, Ph.D. hodnotí aktuální nastavení procesu a logistiky výkonu „katetrová ablace fibrilace síní“ na arytmologickém pracovišti ve Fakultní nemocnici Brno.
K analýze byla použita data z bench-markingového srovnání napříč univerzitními pracovišti v České Republice v roce 2014. Porovnány byly parametry celková délka hospitalizace, délka pobytu na jednotce intenzivní péče, celkové náklady hospitalizace, provedené výkony v jednotlivých dnech hospitalizace, vykázané léčivé prostředky a použitý materiál.
Fibrilace síní (FS) je nejčastější poruchou srdečního rytmu. Postihuje asi 1 – 2 % populace, přibližně 6 miliónů Evropanů. Její výskyt narůstá s věkem a vzhledem k demografickému vývoji lze předpokládat, že v nejbližších 50 letech se prevalence této arytmie v populaci zvýší na dva- až pětinásobek. Tato porucha postihuje častěji muže než ženy. Riziko pro člověka nad 40 let, že během svého života onemocní FS, je přibližně 25 %. FS je častou příčinou hospitalizací, u pacientů hospitalizovaných pro poruchy srdečního rytmu tvoří jednu třetinu příčin.
Léčba FS je zaměřená na dva směry – kontrolu frekvence odpovědi komor a kontrolu rytmu. Téměř vždy se začíná s farmakologickou léčbou, u obou směrů lze však využít i léčbu nefarmakologickou. Katetrová ablace fibrilace síní je intervenční nefarmakologickou metodou s cílem obnovy a udržení normálního sinusového rytmu. Do srdce jsou zavedeny nitrožilně katetry a v místech, kde je spouštěna a udržována FS, je aplikována nejčastěji radiofrekvenční energie. Výsledky katetrových ablací jsou oproti farmakologické léčbě antiarytmiky úspěšnější, což bylo prokázáno v randomizovaných studiích.
Léčba fibrilace síní je vzhledem k značné prevalenci tohoto onemocnění léčbou nákladnou. Přímé náklady na léčbu fibrilace síní přestavovaly v roce 2000 0,9 – 2,4 % celkových nákladů na zdravotní péči ve Velké Británii. Dle údajů francouzské studie COCAF z roku 2004 činily roční náklady u sledovaných pacientů na léčbu FS v průměru 3 209 EUR (88 187 Kč k 2. 1. 2014) (bez katetrových ablací), z čehož největšími položkami byly náklady hospitalizační (52 %) a výdaje na léky (23 %). Výsledky retrospektivní studie provedené v České Republice (celkem 306 pacientů) vykazují celkové roční náklady na konvenčně léčeného pacienta 42 406 Kč, z toho 50 % tvořily náklady na specializované výkony. Náklady na hospitalizaci v českých podmínkách představovali pouze 23 % a výdaje na léky 9 %.
Náklady na katetrovou ablaci a hospitalizaci s ní spojenou představují jednorázově velkou položku. Dle různých cost – benefit studií a predikčních modelů, při stávající úspěšnosti výkonu a nákladech na ostatní péči vychází návratnost přímých nákladů na cca 5 let oproti standardní konvenční léčbě. Pokud bychom však vzali v úvahu zlepšenou kvalitu života a další socioekonomické parametry, pak se zdá být tento výkon zejména pro pacienty s paroxysmální formou fibrilace síní vhodnou investicí.
V roce 2014 bylo od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 na IKK FN Brno provedeno 89 katetrových ablací FS. Následující tabulka uvádí porovnání hodnot FN Brno s minimální a maximální hodnotou v souboru nemocnic, se kterými je porovnávána.
Podle autora ve FN Brno převažují na rozdíl od ostatních nemocnic pacienti s perzistující fibrilací síní, tedy s pokročilejší formou onemocnění. Tato situace odpovídá spektru pacientů, vázaných zejména na jednoho operatéra, který je uznávaným odborníkem a jsou mu referováni i složitější pacienti z jiných pracovišť. S větším zastoupením složitějších pacientů by mohlo souviset i větší procento případů zařazených do kategorie s komplikacemi – ve FN Brno 6,7 % v kategorii MCC.
Z analýzy dat vyplývá, že nezanedbatelná část výkonů a vyšetření se ve FN Brno, ale i v ostatních zařízeních, provádí v den přijetí do nemocnice nebo až v den výkonu, např. CT srdce u 61 % pacientů, vybraná laboratorní vyšetření 15 – 20 % pacientů. Tato vyšetření jednak zvyšují náklady na jednotlivé hospitalizační případy, zatěžují nemocniční komplement a mohou vést i k prodloužení hospitalizace nebo dokonce ke zrušení samotného výkonu (neadekvátní aktuální výsledky laboratorních vyšetření).
Na základě výsledků analýzy dat autor navrhuje rezervy v managementu výkonu katetrová ablace fibrilace síní vyřešit vhodnou standardizací postupů a logistiky hospitalizace daných pacientů. Jako nástroj navrhuje použít klinický protokol, který v podstatě představuje algoritmus, popisující standard postupu péče o danou skupinu pacientů, typicky podstupující stejný výkon. Cílem protokolu je omezit zbytná vyšetření, podávání nadbytečných léků a většinou i zkrácení hospitalizace, což povede k redukci nákladů na hospitalizaci, zvýšení bezpečnosti pacientů a kvality péče. Autor dál navrhuje dimisi pacienta 2. den po výkonu, čím by se zkrátila průměrná délka hospitalizace o více než 1 den.
Závěrem autor uvádí rozdělení protokolu na tři hlavní části: ambulantní (určená pro lékaře, provádějícího vstupní vyšetření), pacientská (určená pro pacienta a jeho ošetřujícího lékaře) a hospitalizační (určená pro lékařský i nelékařský personál na dobu hospitalizace pacienta). Mimo protokolu navrhuje pro FN Brno zavedení elektronického objednávacího systému, přípravu kvalitních edukačních materiálů a informačních brožur, regionálních seminářů a zavedení elektronické databáze komplikací intervenčních výkonů.
|
||||||||