O autorovi práce: Doc. MUDr. Jiří Froněk, PhD. FRCS je přednosta Kliniky transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a zástupce přednosty Transplantcentra, zároveň působí na chirurgické klinice 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice. Hlavní oblastí vědeckého zájmu jsou transplantační chirurgie a HPB chirurgie

 

Závěrečná práce doc. Froňka se zaměřuje na problematiku nákladové stránky používaných léčebných postupů, jejíž znalost může sloužit jako podklad k efektivnějšímu nastavení procesů a řízení kliniky.

 

Autor v práci představuje projekt probíhající na Klinice transplantační chirurgie IKEM, který byl za jeho působení jako přednosty kliniky implementován a je v současnosti využíván a dále kultivován. Podstata projektu spočívá v rozšíření používaného klinického softwaru o informace o reálných nákladech probíhající hospitalizace.

  

Myšlenka na tento typ projektu vycházela z faktu, že co nejreálnější náklady na jednotlivé výkony a potažmo celé hospitalizace nejsou v řadě případů zcela známy. Náklady jsou pak odhadovány, případně vyvozovány na základě historických dat. Znalost reálných nákladů ještě v době hospitalizace umožňuje efektivnější způsob rozhodování personálu. Ačkoli při rozhodování o průběhu léčby je vždy benefit pacienta na prvním místě, ekonomická stránka léčby by neměla být opomíjena a měla by se stát součástí rozhodovacího procesu. Pokud existuje varianta pro pacienta stejně vhodná a současně pro oddělení finančně méně zatěžující, informace o nákladech by měly být při rozhodování podstatné.

  

Cílem projektu bylo tedy vybudovat systém, který podchycuje reálné doposud vynaložené náklady na léčbu konkrétního pacienta ještě v průběhu hospitalizace, a zabudovat tuto informaci přímo do klinického softwaru, který lékaři a sestry využívají při své každodenní práci.

 

Tato informace pak přináší přehled o aktuální výši nákladů na hospitalizaci s možností okamžitého porovnání s předpokládanou platbou pojišťovny dle DRG systému, popřípadě s průměrnými náklady na danou diagnózu v rámci zdravotnického zařízení.

 

Při budování systému tedy bylo velmi zásadní stanovit způsob a metodiku, jak náklady sledovat a do jaké úrovně podrobnosti. Náklady na hospitalizaci byly rozděleny na následující složky:

 

• Léky
• Zdravotnický materiál
• Transfuzní přípravky

 

 

 

Mezi tzv.sledované položky se řadí ty, které jsou: hrazené pojišťovnou jako zvlášť účtovatelný materiál a léčivé přípravky (ZUM a ZULP) nebo se řadí mezi velmi nákladné položky (bez ohledu na způsob úhrady) nebo patří do skupiny léků a materiálu podávaných individuálně, nikoli plošně (plošně podávaná léčiva/materiál jsou rozpočítány do tarifů).

 

Takto definované konkrétní položky, jejichž seznam nadále prochází revizemi a změnami, jsou označeny reflexním čárovým kódem a personál na jednotlivých odděleních je tak schopen je odlišit a při použití načíst čtečkami do systému a přiřadit k pacientovi.

 

Při stanovení nákladů na pobyt pacienta byly vypočteny pobytové tarify (celkové náklady oddělení po odečtení nákladů na sledované položky, v přepočtu na 1 lůžko-hodinu). Díky informaci o tom, jak dlouho pacient leží na konkrétním oddělení, se v účtu za pacienta pravidelně aktualizuje náklad na lůžkovou péči.

 

Na výkonových pracovištích jako jsou operační sály, hemodialýza, endoskopie atp., probíhá také načítání spotřebovaných léčiv a materiálu přímo na pacienta a zbylé náklady jsou rozpočítávány do výkonového tarifu, který představuje reálný náklad pracoviště na jeden bod provedeného výkonu. Při výpočtu výkonového tarifu se tedy vychází z bodového ohodnocení výkonů daného Seznamem zdravotních výkonů.

 

Náklady na výkonových pracovištích jsou dány kombinací výkonového a pobytového tarifu. Např. náklady na výkon na operačním sále je součtem ceny za pobyt na sále, ceny za operační výkon a ceny za použitá léčiva a materiál. V tomto případě jsou variabilní náklady pracoviště rozpočítávány do výkonového tarifu a fixní do tarifu pobytového. Projekt je v této oblasti nadále kultivován, zejména se zaměřením na dopracování využití sledování mzdových nákladů personálu.

 

Při implementaci projektu, který je sám o sobě díky své náročnosti velkou výzvou, vznikly přirozeně nutnosti řešit řadu detailů a problémů individuálním způsobem (příkladem takového problému může být např. použití více softwarů u odborností komplementu a nutnost jejich kompatibility se softwarem kliniky).

 

Pro dosažení úspěchu však bylo naprosto klíčové zajistit spolupráci lékařů a sester - přesvědčit personál o užitečnosti projektu, odbourat některé historicky zaběhlé postupy a najít přínosy pro všechny zúčastněné.

Jako hlavní přínosy projektu vidí autor zejména:

 

• efektivnější hospodaření klinik a transparentní klinické postupy a logistiku;
• přehled o použitých materiálech a léčivech (např. i těch, které nejsou standardně evidovány pro zdravotní pojišťovny);
• usnadnění práce nelékařského personálu s ohledem na vyšší úroveň automatizace některých oblastí evidence záznamů (např. zrušení papírového vedení transfuzních knih);
• a v neposlední řadě možnost řídit kliniku z pohledu ekonomického i z pohledu kvality a efektivity.

 

Práce doc. Froňka, která popisuje proces zavedení a využívání systému sledování reálných nákladů na hospitalizace, je příkladem velmi konstruktivního postupu při implementaci komplexního projektu ve zdravotnickém zařízení. V práci jsou zdůrazněny všechny důležité aspekty zavádění tohoto typu inovace, včetně nutnosti získat podporu a spolupráci personálu při zavádění, diskuze nad postupem a detaily se všemi zúčastněnými stranami v projektu, nutnosti technického řešení včetně průběžné kultivace, změn a úprav, stejně jako vznik rizik a komplikací. Vzhledem k rostoucí potřebě kvalitního řízení (jak ekonomického, tak řízení kvality) a sdílení informací a údajů v reálném čase a v digitální podobě lze v budoucích letech očekávat rozšíření podobného přístupu do více zdravotnických zařízení.