Příčiny rozšiřování kompetencí nelékařů v zahraničí – potřeba naplnění nových rolí, nedostatek lékařů, tlak na lepší výsledky a snížení nákladů – platí samozřejmě i v ČR. Zatím jsme se sice nedočkali vzniku nových profesí plánovitě přebírajících od lékařů části jejich klinických činností, prakticky si ale zejména zdravotní sestry v mnoha případech osvojují klinické nebo manažerské kompetence, které tradičně náležely lékařům.
Rozšiřování klinických rolí sester
Rozsah kompetencí zdravotních sester v ČR upravuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, na jehož základě je vydána vyhláška č. 55/2011 Sb. Ta upravuje kompetence sester na různé úrovni vzdělání. Sestry s nejvyšší kvalifikací podle této vyhlášky mohou bez odborného dohledu a bez indikace lékaře vykonávat například následující činnosti:
- Poskytovat paliativní péči;
- Hodnotit a ošetřovat chronické rány a doporučovat vhodné krycí materiály;
- Zahajovat a provádět kardiopulmonální resuscitaci se zajištěním dýchacích cest.
Ještě širší je samozřejmě spektrum činností, které může sestra provádět na základě indikace lékaře, například:
- Obsluha umělé plicní ventilace;
- Léčba bolesti;
- Zajištění polohy a fixace pacientů na operačním stole, včetně zarouškování.
Řada ustanovení ve vyhlášce je ale obecnějšího charakteru a otevírá tak širší možnosti. Praktickým příkladem je role porodních asistentek ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, které po absolvování speciálních kursů sestavených na základě schválení odborné společnosti a ministerstva zdravotnictví poskytují ultrasonografické vyšetření plodu a vedou i nekomplikované porody (samozřejmě pod dohledem lékaře).
Sestry v manažerských rolích
Jiným příkladem rozšíření tradiční role sestry je její zapojení do řízení provozu oddělení a to nad rámec vedení ošetřovatelské péče.
V řadě nemocnic, například v Boskovicích, mají sestry spolu s primářem zodpovědnost za hospodaření oddělení, zejména objednávky a spotřebu materiálu, včetně zdravotnických prostředků. V této roli je sestra podřízena přímo ekonomickému náměstkovi. Pokud má být spoluhráčem primáře a nést spolu s ním zodpovědnost, nemůže mu samozřejmě být podřízena.
Existuje několik důvodů pro takové zapojení sester – obvykle jsou loajálnější k nemocnici jako celku, více zaměření na pacienta než lékaři (a méně na medicínské postupy a nové technologie), mají větší porozumění pro potřebu nastavení jasných procesů, racionální skladové hospodářství a potřebu dodržení rozpočtu.
Naplnění takové role, byť v případě úspěchu pro nemocnici vysoce přínosné, není jednoduché. Jednak jde o rozbourání dávného vztahu podřízenosti vrchní sestry nebo staniční sestry primáři, jednak je třeba si uvědomit, že sesterské povolání prošlo v posledních 25 letech v ČR smrští změn. Jednak došlo (byť ještě ne u všech poskytovatelů) k osamostatnění ošetřovatelské práce a jasné zodpovědnosti sester nejen za její vykonání, ale i plánování a kontrolu. Toto nebylo dříve, na rozdíl třeba od anglosaských zemí, zvykem. Sestry byly podřízeny lékařům i v oblasti ošetřovatelské péče.
K této velké změně se připojily změny ve vzdělávání, bohužel často ukvapené a nedostatečně kvalitně připravené. Přidejme si k tomu rozšiřování klinických a manažerských zodpovědností a najednou před sebou vidíme zcela jiné postavení a profesní zodpovědnosti než na jaké sestry byly (a v mnoha případech setrvačností pořád jsou) připravovány. Není nicméně pochyb o tom, že další přebírání nových klinických a manažerských zodpovědností nelékaři a rozšiřování jejich řad o nové profese je a bude realitou dalšího rozvoje zdravotnictví.
